FootballVčera (v Sobotu 10/28) jsem byl v Seattlu na zápase (nejlepšího týmu) Huskies. Hráli jsme proti UCLA Bruins a rozdrtili jsme je :D Byla to už druhá hra, na které jsem mohl být, a je to super :). Jediný problém byl, že v 2. čtvrtině si sedl na strom vedle stadionu orel bělohlavý a tak jsem nevěděl co sledovat :D. Orel, roztleskávačky :D.... Bylo fakt těžké se na tu hru soutředit! Americký fotball je tu všude. První o čem se s kýmkoliv bavíte je fotbal, každý pátek musíte do školy v Jersey nebo aspoň v mikině Saehawks nebo Huskie (někdo chodí v Cougars, ale to jenom ti, kteří neví co je dobrý fotbla :D). Stadion pro 70 000 lidí byl skoro plný. V momentě kdy všichni začli skákat, a naše tribuna málem spadla, jsem myslel, že se poblinkám, ale dopadlo to dobře a taky jsem si zaskákal :D (když jsem se dozvěděl, že ta tribuna jim během stavby fakt spadla, tak jsem zase rychle přestal skákat) Americká hymna na zahájení zápasu :) Zabralo mi to dost času a musel jsem se kvůli tomu zaregistrovat na youtube. Tak se na to podívejte :D
0 Comments
Herron island„Bál jsem se, moc jsem se bál této knížky. Když zavřu oči, vítr mi ještě hraje na tvářích a vidím tance plejtváků v chladné a husté vodě oceánu. Bojím se, abych svůj příběh správně přetlumočil. Úkol je to téměř nemožný, pokusit se převést pohled na křičící modrooké kormorány a na plápolavý karmín pomalu zapadajícího antarktického slunce do plochých papírových stránek s trochou černi. Dlouho jsem váhal, přestože jsem přesně věděl, co chci napsat. Bál jsem se obtíží věci.“ (Poslední země: Antarktida, Marek Orko Vácha).
Tohle je začátek mojí nejoblíbenější knihy. A přestože se to v hodně věcech liší (třeba nechci psát o Antarktidě, ale o jednom malém ostrůvku v Puget Sound, a rozhodně to nebude kniha a taky nemám tucha co chci napsat :D), myšlenka je stejná. Asi jste si všimli, že od posledního článku uběhlo víc než měsíc . Bylo to dáno tím, že mi začala škola, která zabere hodně času, ale taky tím, že jsem nevěděl, jak se vyjádřit. Naposledy jsem skončil u Seabrooku. Odtamtud jsem se vrátil v pátek (9/1/2017) odpoledne a hned večer přišla otázka od moji host mamky, jestli chci jet na nějaký ostrov. Prý tam pojede rodina druhé studentky z Tacomy a můžou mě vzít taky ... a tak jsem jel . Ještě večer jsme zjistili, který ostrov to vlastně je, a já si zase sbalil kufřík. V sobotu ráno už jsem seděl s Coreym (host strejda Veerle, druhé studentky z Holandska) v autě směrem na trajekt. Byli jsme desáté a poslední auto, které se na něj vešlo, a mohli jsme jet! Jeli jsme přesně jednu míli (1,6 km) a byli jsme tam. HERRON ISLAND, ráj na zemi!!! Veerle, Lorie (její host mamka) a Kelli (manželka Coreyho a naše hlavní kuchařka) už tam byly. Prvně, než jsme začli dělat cokoliv jiného, jsme s Coreym vyvěsili americkou vlajku, to mi přišlo hrozně hezké. A pak jsme se vrhli na to ostatní. Loď, vodní skútry a kajaky. Bylo to boží, nikdy předtím jsem nejel na vodním skútru a nevěřil bych, jak rychle to jede, povedlo se mi ho dostat přes 91 km/h (s laskavým svolením mé YEO). A taky skvěle skáče . Naše cabin nebyla úplně největší, obyvák propojený s kuchyní, 2 ložnice a koupelna. Ale to nebránilo tomu, aby se tady vystřídalo spoustu super lidí. Každý den přijelo 10-15 lidí, kteří s námi strávili den, povídali si s námi a užili spoustu legrace. Jediný, kdo zůstával pořád stejný, byl náš soused Curt a jeho kamarád. Curt pracoval pro NASA na vývoji raketoplánů, potom pro Boeing zkonstruoval Boeing 787 a od prosince je profesionálním důchodcem na Herron Islandu. (Měl tam dva domy, 10 aut a 12 lodí :D). Tak jsem si s ním užil spoustu legrace, třeba mě vzal na projížďku Fordem T. Jídlo tam bylo BOŽÍÍÍ!!! Kelli vařila snad nonstop. Přes den jsme měli na střídačku žebra a krevety a na večeři obojí . Já jsem chodil na pláž sbírat ústřice a mušle a Curt nám k tomu dodával kraby. Nikdy jsem nejedl nic lepšího. I oni se divili, že jsem zvládl sníst 3 kraby na posezení . No a jak vlastně vypadaly moje dny na ostrově? Ráno jsem strávil na skútru nebo lodi. Skútr je boží! Závody kolem ostrova, jezdit spolu s hejnem 20 tuleňů nebo si půl hodiny užívat a skákat na vlnách za lodí (nakonec se na zádi sešla celá posádka a dokonce mi tleskali :D). Nebo jsme jeli lodí pro benzín, protože ty skútry fakt žerou. Potom dobrý oběd a odpoledne zase na moře ... jednou jsem s Coreym objel ostrov na kajaku, jindy jsme si jenom tak sedli na velký nafukovací kruh a odpočívali. No a večer znovu na skútr, není nic krásnějšího než západ slunce nad mořem . Pak se pořádně nadlábnout na večeři a večer jsme chodili pozorovat bioluminiscenci moře (to bylo taky husté). No a potom jsme se většinou do půlnoci bavili, dokud jsem neodpadl. (Nějak se mi tam nevešla 1-8 svačin, ale ty nebyly tak důležité ). A jednou jsem dokonce možná viděl z lodi kosatky, ale bylo to tak krátce, že si nakonec vlastně nikdo nebyl jistý. No a v úterý jsme jeli domů. DOUFÁM, ŽE SE TAM JEŠTĚ ASPOŇ JEDNOU PODÍVÁM! |
Archives
October 2017
Categories |