Asi první informace, která se ke člověku dostane když jede do Washingtonu je, že je to evergreen state (vždyzelený stát). To ale tak úplně neplatí. Dokud jsem byl jenom na západě, tak mi to přišlo výstižné. Pořád lehce krape a tak je fakt všechno zelené. Všude je mech a lišejníky, stromy jsou jimi úplně pokryté, takže i v zimě vypadají jako by měly listí. No a pak člověk přejede Kaskádové pohoří, a slogan Washington the evergreen state vám přijde jako blbý vtip. V centrálním a východním Washingtonu člověk může vidět různé typy krajiny, jedno ale mají společné, je tam sucho!
A teď už k mému výletu, na kterém jsem byl 13. - 15. 1.. Jeli jsme s ABC Birding club na sever centrálního Washingtonu, Douglas a Okanogan County (kdyby to někdo chtěl googlit) nahánět tam zimní rarity. Sobotní vstávání o půl páté ráno sice nepatří k nejlepším zážítkům z Ameriky, ten zbytek ale určitě ano. Byl to můj už druhý výlet s touhle skupinou a opět to bylo úžasné. Jelo nás 19 v celkem 5 autech. Já, Fred (Rotarián, který mi to všechno zorganizoval), Ken (vedoucí celého výletu) a Ed (skvělý ptáčkař) jsme jeli v "Černé Labuti" v čele naší kolony :D. Celou sobotu jsme strávili na Waterville Plateau, kde ale byla taková mlha, že jsme nevěděli, jak to tam vypadá. Viděli jsme jenom od krajnice ke krajnici a pak, že je kolem jenom sníh. Naštěstí ptákům se nejvíc líbila silnice (jako jediná nebyla celá pokrytá sněhem) a tak jsme mohli všechny pozorovat přímo před našimi auty. Ptáků tam moc není, ale když už nějakého najdete tak to stojí za to. Většinu dne jsme potkávali jenom skřivany ouškaté a mezi nima občas pár sněhulí severních. A v hejnu asi 40 sněhulí severních se objevila jedna americká (to jméno moc nedává smysl, ale to pochopíte za chvíli). Kdyby nám ho schválila washingtonská faunistická komise, tak by to byl 5 pták pro Washington a celé pevninské USA. Ale na to si pár měsíců nebo i rok počkáme. Další skvělý pták byl tetřívek pelyňkový (další nesmysl v českém názvosloví, je to pták jako tetřev, ale nějak pro něj nemáme lepší jméno), kterého jsme viděli poprvé po 19 letech konání tohohle výletu nebo třeba orli skalní! Pak jsme se vyspali ve městě Omak, největším městě široko daleko, které ale nikdo z Tacomy nezná a vyrazili v neděli ráno do Okanogan County. Neděle: úžasná krajina Okanogan Highlands, spoustu ptáků a sněhu. Okanogan County je to nejzapadlejší místo na zemi. Je to sice největší "okres" ve Washingtonu, ale nikdo o něm neví. Když jsem někomu říkal, že tam jedu, tam jsem jim to musel vždycky ukázat na mapě :D. Prakticky nikdo tu nežije, a pokud se najde nějaký odvážlivec tak většinou jenom na léto. Je to zemědělská oblast, takže v zimě tu stejně není práce. Jsou tu 3 obyv./km² (česko má 133 obyv./km²). Všechny domy si lidé staví svépomocí, většinou není ani jedno okno stejné, půlka domu je z vlnitého plechu a ta druhá z překližky atp. Za celý den jsme narazili jen na pár aut, a jediný člověk s kterým jsme mluvili patřil do kategorie "podivín" :D. Krajina je tam ale úžasná. Kopce s useknutýma špičkama (nevím jak to jinak popsat), prakticky bez stromů, pokryté sněhem. Pole (kde byl ale jenom sníh) a jablečné sady. Neděle byla na ptáky bohatší mezi ty lepší ptáky patřili brkoslav severní, ořešník americký, kulíšek americký, pěnkavice šedotemenná (s podstatně hezčím jménem v angličtině Grey-crowned Rosy-Finch - růžová pěnkava s šedou korunkou :)) nebo třeba Townsend's Solitaire (tady už na české jméno rezignuju, nedává žádný smysl :D) nejlepším ptákem byl asi tetřívek ostroocasý. Před setměním jsme zkusili vyhoukat puštíky bradaté, kteří nám bohužel neodpověděli :(. Ozval se jenom výr virginský, kterého už jsem na listu měl. Večer jsme skončili v mexické restauraci a probrali všechny zážitky z uplynulého dne, probrali rozdíly v ptáčkaření v česku a tady a naplánovali den další. Náš cíl byl jasný (hlavně díky tomu, že se mi všichni snažili pomoct rozšířit můj life list) a tak jsme v pondělí ráno vyjeli na sovici sněžnou (Jo, to je Hedvika!!). Pondělí: Na první zastávce jsme přibrali posledního kura výletu jeřábka kanadského a ze špičky stromu na nás křičel můj první brhlík běloprsý. Potom jsme zahráli na strakapouda mnišího a objevil se hned pár (to je hodně dobrý druh) v doprovodu datla chocholatého. Dobrý rozjezd 15 minut a 3 nové druhy. No a tak jsme zase sedli do aut a jeli si pro sovici, kterou mi všichni tak slibovali. Měli jsme dvě místa, kde byly sovice minulý týden resp. včera. No a pak přišla zase mlha, které jsme se za celý víkend zbavili asi na hodinu. Zase jsme viděli od krajnice ke krajnici a z ptáků nebylo nic. A tak jsme zase křižovali Waterville Plateau, tentokrát už jenom se skřivany. Za dalších osm hodin jsme neviděli jiného ptáka. Pak jsme ještě zkusili pár dalších míst na cestě domů, ale štěstí nás opustilo :D Asi jsme si ho vyčerpali v neděli. Za celé tři dny jsme se sotva dostali na 80 druhů, které jsme na minulém výletu dostali za půl dne, ale určitě to stálo za to! Občas to bylo pomalé, hodiny bez ptáků, ale když už se nějaký objevil tak to byla pecka. A o tom asi winter rarities trip je :D
0 Comments
Leave a Reply. |
Archives
October 2017
Categories |